Jedna jízdenka, 33 zemí, neomezené množství vlaků. Interrail zní jako cestovatelský sen – a částečně jím i je. Ale má svá pravidla, záludnosti a situace, kdy se prostě nevyplatí. My s ním projeli 6 000 kilometrů napříč Evropou až za polární kruh a teď vám shrneme, co to obnáší.
Co Interrail vlastně je
Interrail pass je časová jízdenka pro občany Evropy, která platí ve vlacích ve 33 zemích. Neplatíte za jednotlivé trasy – platíte za cestovní dny, během kterých můžete jet, kolika vlaky chcete.
Základní dělení:
- Global Pass – platí ve všech zapojených zemích. Klasika pro eurotrip.
- One Country Pass – platí v jedné vybrané zemi. Hodí se třeba na týden v Itálii.
U obou si volíte variantu: buď souvislé dny (např. 15 dní v kuse), nebo flexi (např. 7 cestovních dnů v rámci měsíce). Flexi je dražší na den, ale nemusíte jezdit denně.
Kolik to stojí
Jak se s ním jezdí
Dnes už prakticky výhradně digitálně. Pass si aktivujete v aplikaci Rail Planner, kde si plánujete trasy a přidáváte vlaky do svého „deníku". Průvodčímu pak ukážete QR kód. Aplikace funguje i offline, což se v zapadlých koutech Evropy hodí.
Jedno velké ALE z naší zkušenosti: aplikace občas lže. Jízdní řády v ní nemusí být aktuální. Před každým důležitým spojem si ověřte odjezd na webu místního dopravce.
Rezervace: největší záludnost Interrailu
Pass vám dává právo jet, ale ne vždy právo sedět. Některé země vyžadují povinné místenky, které platíte zvlášť:
- Česko, Německo, Rakousko: místenky dobrovolné. Nastoupíte a jedete.
- Dánsko: místenka povinná na všech dálkových spojích (cca 200 Kč).
- Švédsko: povinná na dálkových spojích – kupujte přímo u dopravce (SJ), vyjde levněji než přes Interrail web.
- Norsko: na většině tras nepovinné – my museli kupovat místenky na místě, ale nyní už mají jednoduchý systém přes web entur.no.
- Francie, Itálie, Španělsko: povinné a často s omezenou kvótou pro držitele passů – u TGV klidně vyprodáno týdny dopředu.
Zlaté pravidlo: pokud plánujete dálkové a noční spoje, jakmile znáte termín, kupte místenky. My jsme kvůli vyprodanému spoji jednou skončili ve Flixbusu – a to při vlakové dovolené trochu bolí.
Kdy se Interrail vyplatí (a kdy ne)
Vyplatí se, když:
- plánujete dlouhé nebo časté přesuny napříč státy v Evropě,
- nebo naopak chcete flexibilitu a neplánovat každý spoj dopředu,
- využijete noční vlaky – ušetříte za hotel i cestovní den (noční spoj po 19. hodině počítá jen den příjezdu).
Nevyplatí se, když:
- jedete jen tam a zpátky do jedné destinace – obyčejná jízdenka je levnější,
- cestujete hlavně po zemích s levnými vlaky (Polsko, Balkán) – tam je těžké pass cenově porazit,
- plánujete hodně tras s povinnými rezervacemi – příplatky vám rozpočet ošklivě nafouknou a nakonec se vám mohou vyplatit samostatné jízdenky.
Naše zkušenost v číslech
Za 15 dní jsme ujeli přes 6 000 km pěti zeměmi. Celkově nás doprava vyšla zhruba na 10 000 Kč na osobu včetně passu a místenek (měli jsme passy pro mládež v jarní slevě). Kdybychom stejnou trasu skládali z jednotlivých jízdenek, zaplatili bychom výrazně víc a ztratili flexibilitu měnit plány za pochodu. Jak celá cesta vypadala, si přečtete v článku Vlakem za polární kruh.
Šetřete na vlacích i bez Interrailu
Pro cesty po Česku a do sousedních zemí existují triky, které vás vyjdou levněji než jakýkoli pass. V e-booku Hacknuté vlaky je najdete pohromadě – od krajských tarifů po lomené jízdné i noční vlaky.
CHCI CESTOVAT LEVNĚJI